Ho opononopo - opravdový úlet

Ho oponopono co to vlastně je?

Nejprve bych ráda začala tím, proč jsou někteří lidé s něčím ve svém životě nespokojení nebo jsou prostě nešťastní.

Jedním z častých důvodů jsou myšlenky. O myšlenkách jsem toho již napsala hodně, ale je to velmi důležité téma, jak i sama vidím v poslední době na sobě.

Myšlenky nás ovlivňují neustále, a po celý den. Dalo by se říci, že si svoje myšlenky můžeme vybírat, ty, na které budeme myslet. Že by to mohlo být dosti jednoduché – přeci myšlenka se mi nelíbí, tak jí nechám být a je to.

No… zkuste nemyslet na růžového slona.

Není to tak jednoduché.

Existují různé metody, jak s myšlenkami pracovat, sama jsem jich zkusila hodně. Odkud ale myšlenky vlastně přicházejí? Proč nás napadají zrovna takové, které nás napadají? O čem vlastně neustále přemítáme? Dočetla jsem se, že každý den máme několik tisíc myšlenek…

Začala jsem tedy zkoumat – o čem – tedy alespoň tematicky přemýšlím, snažila jsem se všímat si, o čem přemítám. Zjistila jsem, že většina myšlenek souvisela s nějakým zážitkem, který se mi vybavil. Tedy přemítala jsem o něčem, co se stalo v minulosti. Mohlo to být před minutou, včera nebo před dvaceti lety. Zjistila jsem, že povětšinou se jednalo o myšlenky, které měly negativní náboj. O negativních emocích si přečtěte zde.

Zvláštní. Přemýšlela jsem tedy o nějakých negativních situacích z minulosti. Trochu mě vyděsilo, jak velkou část dne se toto děje. Samozřejmě s negativní myšlenkou se – pokud na nějaký minulý negativní zážitek myslím intenzivně – dostaví se emoce – svým nábojem odpovídající myšlenkám.

Snažila jsem se kontrolovat se, a nutila jsem se myslet na nějaké pozitivní zážitky z minulosti. Na ty se mi vzpomínalo tedy hůře a musela jsem vynaložit dosti energie, abych zahnala myšlenky, které se mi neustále omílaly dokola – ty, které jsem nechtěla. Čím více jsem se o to snažila, tím to bylo těžší.

Jak to?

Člověk je tak nastaven. Jeho podvědomí je plné různých "programů", které při nějakých daných situacích vytahují již prožité zážitky a k tomu navázané myšlenky, povětšinou ty negativní. Dokud se těch našich zažitých programů (můžeme to nazývat zvyků) nezbavíme, nezbavíme se ani myšlenek, které nechceme.

Je to jako zákon. A zároveň peklo, které nás dělá často nešťastnými. Ne nadarmo se říká, že zvyk je železná košile. Peklo na zemi.

A tady nastupuje metoda Ho oponopono. Ono ty programy maže. Způsobí nám prostě reset. Bod nula. NIC v hlavě.

Je to osvobozující. Krásné. Nejlepší na tom je, že člověk nemá po "aplikaci" Ho oponopono  - moc na co by myslel. A tak je nejvhodnější myslet na to, co teď je aktuální. Tedy – co právě dělám. Někdy se stane, že zjistím, že nevím, na co bych myslela. A tak vymýšlím, co by mě asi tak bavilo dělat. Samovolně pak přicházejí pozitivní myšlenky a pocity naplnění, nové nápady, inspirace.

Už není třeba myslet na to co se mi přihodilo, kdo mi co provedl, anebo já někomu. Všechno se odpustí, a hned zapomene. Nadobro. Odloží se batoh myšlenek, které nechceme a které už nepotřebujeme.

To umí metoda Ho oponopono. Tak – to je pro ty, kteří nevědí, k čemu je to vlastně dobré.

Děkuji za pozornost. 😊  Martina Sloupová co miluje Ho oponopono :-)