Už ani nevím, jak mě to celé napadlo. Možná v tom mají prsty moji předkové, ovčáčtí mistři, kteří mi do hlavy nenápadně vnukli lásku k ovčímu rounu. Každopádně jsem k práci s vlnou přišla v době, kdy jsem byla vyhořelá a hledala něco, co mě zase spojí se sebou samou.

Nakoupila jsem česačku, kolovrátek a začala odpovídat na inzeráty lidí, kteří se chtěli zbavit vlny. A nebyl to problém – v té době se jí chtěli zbavit všichni. První pytle surové vlny jsem prala v naší vaně a sušila v obýváku. Byla to práce pomalá, tichá, ruční, voňavá po lanolinu a čisté vodě. Začala jsem česat, příst, zkoušet. Postupně jsem zjišťovala, že mě vlna nesmírně uklidňuje.

Když jsme se později stěhovaly, o našem novém domově nakonec rozhodly ovečky, které se pásly na zahradě u jednoho domu. Brala jsem to jako znamení. Mít vlastní ovečky byl můj sen. A po nějaké době se splnil – na naší zahradě se objevilo pět našich vlastních oveček. Byly krásné, vymazlené, každá měla svou osobnost. S jejich zdravím nám pomáhala kamarádka Marcela, a díky ní jsme se o ně mohly dobře starat.

Jsou to opravdu zajímavá zvířata. Často se říká, že ovce jsou jen stádo, že všechny slepě následují jedna druhou. Ale já musím říct, že ta, kterou ostatní následují, má svou hlavu. Mezi nimi je jasná hierarchie a důvěra – věří tomu nejsilnějšímu, že dělá to správné. U nás to byla nejdřív ovečka Borůvka, a když se jí narodili Lucifer a Karel, tak se vůdcem stáda stal samozřejmě Karel, a dělal čest svému jménu.

Bohužel, naše ovečky už nemáme. Na jaře k nám utekl pes z vesnice a všechny je zardousil. Bylo to velmi smutné. Vlna z našich oveček pro mě měla zvláštní kouzlo – byla jemňoučká, různobarevná, a pracovala jsem s ní vždycky s obzvláštní radostí.

Vlna se pro mě stala terapií. Návratem k sobě. Byla to práce v tichu, s vodou, s rukama, s přírodním materiálem. I když jsem po takové práci často měla ruce samý ekzém, vůbec mi to nevadilo. Přinášelo mi to klid.

Dnes už ale na vlnu nemám tolik prostoru, a cítím, že mě život vede zase jinam. Přesto si vlna navždy zůstane v mém srdci jako období, které mě naučilo zpomalit a tvořit s láskou.

Začínám tedy prodávat všechny přístroje a nástroje, které jsem při práci s vlnou používala. A i to mi přináší radost – protože díky tomu potkávám další skvělé lidi, kteří vlnu milují stejně jako já.

Ráda bych také prostřednictvím tohoto článku nabídla vlnu, kterou zpracovává pan Adam – člověk s obrovským nadšením a poctivostí. Dělá to jako svůj koníček, a právě proto má jeho práce tu nejvyšší kvalitu.

Níže najdete výpis produktů, které se vážou k vlně a jejímu zpracování.

Děkuji všem, kdo s vlnou pracují, podporují ji a dávají jí nový život. Je to úžasný materiál – do zahrady, do dílny, i do srdce.

Martina