Často - než se ke mně někdo objedná, rád by slyšel nějaké recenze. 

Vždy odpovídám, že žádné recenze po nikom nechci. 

Není to nezájem, jak se těm, kdo u mě byli daří, když se to chci dozvědět, jednoduše se jich zeptám. 

Klienti mi nepřicházejí poděkovat.
Přicházejí mě probudit

Kdo učí koho? 

Na první pohled to vypadá jasně:

• terapeut učí klienta,

• lektor učí studenta,

• zkušenější učí méně zkušeného.

Ale čím hlouběji člověk do skutečného živého vztahu vstupuje, tím víc se tahle hranice rozplývá. A najednou se ukazuje:

Že každý vztah je zrcadlo.

A ten, kdo přichází "učit", je často zároveň ten, kdo se má naučit.

Možná je to takhle:

• Klient tě učí soucitu.

• Jeho nejistota ti ukazuje tvoji.

• Jeho svoboda odejít tě učí neulpívat.

• Jeho zpětná vazba ti zrcadlí tvou pravdivost nebo její nedostatek.

• Jeho vývoj ti někdy připomene, kde sám stagnuješ.

• Jeho bolest ti oživí tu tvou, dosud nepojmenovanou.

• A když tě "opustí", může tě naučit víc než stovky setkání.

A někdy tě učí i tohle:

jak hluboko jsi ochoten milovat bez vlastnění,

jak pevně stojíš ve své profesní identitě,

jestli jsi schopen být v roli i bez potřeby být potřebný.

Kdo je tedy učitel?

Možná je to tak, že učení se děje ve směru, kde je připravenost.
A každý vztah – profesní, osobní, terapeutický – je oboustranný prou

Někdy jsi světlem,

jindy zrcadlem.

A jindy jen přítomen.

Co jsou "stíny", které mohou znamenat strach ze ztráty "KLIENTA"?

Stín je část nás, kterou nechceme vidět, nechceme přiznat – ani sobě, ani ostatním.
Neznamená to, že je nutně špatná nebo zlá. Jen je nepohodlná, zranitelná, nelichotivá.

Třeba:

• že žárlím

• že mám potřebu být uznávaný

• že mě zraňuje odmítnutí

• že nechci, aby někdo byl "lepší než já"

• že mám strach, že beze mě svět běží dál...

Proč je důležité stíny vidět?

Protože když je nevidím – řídí mě zevnitř.
Např.:

• Mluvím o svobodě klienta, ale tajně doufám, že si mě vždy vybere.

• Tvrdím, že mi o peníze nejde, ale stresuju se z každé pauzy.

• Říkám, že nejsem soutěživý, ale srovnávám se neustále.

Uznat stín neznamená "podlehnout mu".
Naopak – znamená vzít zodpovědnost za svou lidskost. A to osvobozuje.

Příklady stínů v kontextu strachu ze ztráty klienta:

Stín Vědomá forma   (když ho přiznám)
Strach z opuštění "Bojím se, že nejsem nahraditelný, i když vím, že jsem."
Touha po uznání "Potřebuji cítit, že moje práce má hodnotu."
Závist "Vidím, že kolega uspěl, a něco ve mně by to chtělo taky."
Potřeba kontroly "Těžko snáším nejistotu. Chci mít věci pevné a jisté."
Zranitelnost "Dotkne se mě, když někdo odejde, i když to chápu."

Co se stane, když stín přiznám?

• Přestane mě ovládat skrytě

• Uvolní se energie (už ho nepotlačuju)

• Získám soucit k sobě i k ostatním

• Vztahy se pročistí – i ty profesní

• Stávám se celistvější osobností, ne jen výkladní skříní silných stránek

Emoce Co říkají/ signalizují

 
Úzkost                  Bojím se o budoucnost
Nejistota               Nevím, jestli jsem dost dobrý
Smutek                 Ztratil jsem něco, na čem mi záleželo
Vztek                    Cítím nespravedlnost, bolest, frustraci
Stud                      Myslím si, že jsem selhal
Závist                    Srovnávám se, nechci být ten "méně vybraný"
Pochybnosti         Ztrácím víru v sebe
Úleva                    Něco ve mně ví, že to možná bylo v pořádku 

HO OPONOPONO UMÍ KRÁSNĚ PRACOVAT SE STÍNY a emocemi, POUZE ALE POKUD JSME K SOBĚ UPŘÍMNÍ. :-)